Motorické schopnosti a dovednosti
Schopnost je vrozená charakteristika, kterou lze tréninkem rozvíjet, avšak limitovaná genetickými předpoklady, jako je talent. Dovednost představuje osvojenou úroveň činnosti. Motorické schopnosti, měnící se pouze tréninkem, se dělí na kondiční (silové, rychlostní, vytrvalostní) a koordinační (rovnovážné, rytmické) (Perič a Dovalil, 2010).
Pohybové dovednosti, osvojené učením, umožňují provádění pohybových úkonů na základě informací o prostředí a jsou specifické pro jedince i sport. Perič a Dovalil (2010) je dělí na primární dovednosti (např. chůze, běh), pohybové dovednosti (např. jízda na kole) a sportovní dovednosti (specializace na konkrétní sport). Během vývoje dítě osvojuje motorické dovednosti, jako je chůze či běh, které lze dále rozvíjet tréninkem. Motorické schopnosti a dovednosti tvoří základ sportovního výkonu, jenž závisí na intenzitě tréninku.
Motorické učení
Na webu ústavu tělesné výchovy 1. lékařské fakulty definují aerobní aktivitu jako typ dlouhodobého cvičení, které obvykle trvá minimálně 20 až 30 minut. Toto cvičení klade vysoké nároky na kardiovaskulární a dýchací systém a vyžaduje značné množství kyslíku. Čím je časový úsek aktivity delší, tím je intenzita zátěže v časové jednotce nižší a tím je i nižší energetická spotřeba. Metabolické procesy probíhají v rovnováze díky dostatečnému přísunu kyslíku (Ústav tělesné výchovy 1. LF, 2017).
ACSM (American College of Sports Medicine) definuje aerobní cvičení jako aktivitu využívající velké svalové skupiny s rytmickým charakterem, spoléhající na aerobní metabolismus pro získávání energie (ATP) z aminokyselin, sacharidů a mastných kyselin. Aerobní kapacita, měřená špičkovou spotřebou kyslíku (VO2), je ukazatelem trénovanosti a závisí na kapacitě kardiorespiračního systému a schopnosti kosterních svalů využívat kyslík (Patel et al., 2017).
Největší výhodou aerobních aktivit je energetický výdej a příznivý vliv na kardiovaskulární systém. Ústav tělesné výchovy 1. LF (2017) uvádí jako hlavní benefit snížení celkového cholesterolu v krvi a zvýšení koncentrace HDL cholesterolu. Dle Zlatohlávka (2012) je snížení LDL cholesterolu klíčové, protože koreluje se zvýšením HDL cholesterolu. Zvýšení HDL cholesterolu o 0,26 mm/mol snižuje kardiovaskulární riziko o 29 %, jak ukázaly metaanalýzy několika studií (Zlatohlávek, 2012).
Aerobní aktivita je zásadní pro zdravý životní styl díky mnoha výhodám pro tělesné i duševní zdraví. Dlouhodobé cvičení zvyšuje kondici a podporuje metabolické procesy, což napomáhá metabolické rovnováze. Zdravý životní styl také zahrnuje zdravou výživu a psychické zdraví, což společně tvoří základ pro dlouhý život bez zdravotních komplikací.
- Imitační učení je založené na nápodobě a je nejrozšířenějším typem učení u dětí, protože přirozeně napodobují činnosti z okolí. Používá se jak u začátečníků, tak u pokročilých. Vytváření představy pohybu závisí na zrakové ukázce, proto je klíčová přesná demonstrace. Dovednosti se fixují opakováním a kvalitní ukázkou struktury, techniky a rytmu pohybu.
- Instrukční cvičení spočívá v popisu pohybu pomocí verbálních instrukcí, což vyžaduje odborné názvosloví a je ovlivněno věkem a vyspělostí. Využívá se u složitějších pohybových struktur s analyticko-syntetickým přístupem.
- Problémové učení spočívá ve cvičení na základě řešení úkolů. Klade vysoké nároky na samostatnost a tvořivost. Podstatou je hledání nejlepšího řešení daného úkolu.
- Zpětnovazební učení probíhá metodou pokus/omyl, kdy se jedinec učí z vlastních chyb. Informace lze získat proprioreceptivně (pomocí zraku, sluchu a pocitu z pohybu) nebo exteroceptivně (zvenčí, například od učitele nebo z videa). Cvičenec analyzuje chyby a pokouší se o zlepšení v dalším pokusu.
- Ideomotorické učení probíhá prostřednictvím představy o pohybové struktuře. Je založen na podstatě, kdy dráždění CNS nemusí být jen periferní, aktivním pohybem, ale představou o pohybu. Taková představa pak může napomoct provedení správného pohybu.
Jednotlivé styly se mnohdy prolínají a mohou se ve výuce vhodně doplňovat. Obecně je však známo, že na čím více smyslů při učení působíme, tím je přenos informací efektivnější. Každý člověk pak také může být jinou preferenci metod ořu učení. Důležitým faktem pak je samotná nadřazenost samotného provedení nad teorií nebo demonstrací pohybu.
„Lépe se věc naučíme, když ji sami děláme, než když jen posloucháme nebo se díváme“ (Antoš, 2014, str. 18).
Zdroje
- Jednotlivé styly učení se často prolínají a vzájemně doplňují. Obecně platí, že čím více smyslů zapojujeme, tím efektivnější je přenos informací. Každý člověk může mít preferenci pro různé metody učení. Klíčové je, že provedení pohybu má přednost před teorií nebo demonstrací.
- PERIČ, Tomáš a DOVALIL, Josef. Sportovní trénink. Fitness, síla, kondice. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2118-7.
- LINHART, Josef. Základy psychologie učení: vysokoškolská učebnice pro posluchače fakult připravujících učitele. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986.
- Úvodní obrázek: https://www.scienceforsport.com/wp-content/uploads/2023/12/ExSci1-1-scaled.webp
