Běžecké lyžování může být mnohem víc než jen stresující fyzická aktivita. Správně pojatý pohyb je svým způsobem cesta k harmonickému rozvoji těla i ducha po vzoru řeckého hesla kalokagathia, tedy ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti. Pro učitele tělesné výchovy představuje tento sport nejen příležitost zlepšit kondici a vytrvalost jejich žáků, ale také možnost inspirovat je k celoživotnímu zdravému životnímu stylu. Díky cyklickému pohybu a střídání práce dolních a horních končetin běžecké lyžování komplexně zatěžuje svalstvo celého těla, čímž podporuje rozvoj svalové síly, koordinaci a zvyšuje tělesnou zdatnost. Přirozený pohyb v přírodě při zvolení správného terénu přináší dětem radost z pobytu ve venkovním prostředí, což je v dnešní digitální době nesmírně důležité. Nejenže se děti naučí základní lyžařské dovednosti, ale také získají cenné zkušenosti, ale díky poměrně rychlému postupu mohou zažít pocit dobře odvedené práce a úspěchu z překonaných překážek a splněných vytyčených cílů. Běžecké lyžování tak nejen obohacuje tělesnou výchovu, ale také přispívá k formování charakteru a posiluje vůli. Vybavení a technika se neustále zdokonalují, což umožňuje i začátečníkům rychle dosáhnout pokroku a zažít pocit úspěchu. Dobře připravený program kurzu běžeckého lyžování děti podporuje v nadšení do fyzického pohybu skrze prožité zážitky a my jako učitelé můžeme odcházet s vědomím, že přinášíme svým žákům nejen zábavu a sportovní vyžití, ale také základy zdravého a aktivního života.
erfe
Video – mountainsight
Světová historie lyžování
Video popisuje světovou historii lyžování od prvních počátků dřevěných lyží, přes využití v armádě a mohutný rozvoj v 20. století až po dnešní alpské disciplíny.
Video je v anglickém jazyce, doporučujeme zapnout automatické titulky v češtině (zapnout titulky pravo dole, ikona nastavení > automatický překlad > čeština).
Ve videu od Mezinárodní lyžařské federace Vegard Ulvang (3× olympijský vítěz) a spisovatel Thor Gotaas stručně popisují stručnou vznik kompetitivního lyžování a jeho vývoj v posledních desetiletích.
Jak šel čas s lyžováním a pohybem na sněhu vůbec
První využití sněžnic a lyží pro pohyb v zasněžené krajině.
Nejstarší dochované kresby zobrazující lyžaře poblíž švédského města Uppsala.
Vznik armádních pluků na lyžích ve Skandinávii pro rychlý přesun vojáků.
První závody spočívající v kombinaci běhu, slalomu a skoku na lyžích.
Přelomový závod v běhu na lyžích v norském městečku Tromsø.
Výzkumná expedice Fridjtofa Nansena na Grónsko s využitím lyží a saní.
Zimní olympijské hry ve švýcarském Chamonix – závody v běhu na lyžích v jednooporovém postavení (klasická technika).
Pauli Sittonen poprvé využil v závodě jednostranného bruslení.
Americký závodník Bill Koch poprvé použil oboustranné bruslení.
Historie lyžování je zajímaváv různých fázích vývoje, které můžeme využít především při herních činnostech. Pokud chceme děti učit historii, je důležité tuto historii spojit s hrou a ideálně ji pojmout jako zážitkovou aktivitu. Naši předkové začínali s využíváním sněžnic, které jim pomáhaly překonávat zasněžený terén, a teprve postupem času se vyvinuly lyže, jak je známe dnes. Abychom dětem přiblížili tento revoluční vývoj, můžeme jim nabídnout možnost vyzkoušet si různé etapy vývoje lyží formou soutěžní hry a dokonce můžeme přípravu na lyžařský kurz zahájit už ve škole propojením různých předmětů. Například při výtvarné výchově formou historických maleb nebo pracovních činnostech, kdy se můžeme ve skupinkách pokusit o výrobu jednoduchých sněžnic a ty pak využít v rámci soutěže. Herní činnosti s historickou tématikou najdete v této záložce s herními činnostmi.
Žáci mohou soutěžit v disciplínách jako je překonávání vzdálenosti na sněžnicích, závod na historických lyžích nebo střelba na terč sněhovými koulemi. Důležité je do aktivit zahrnout i prvky znalostní a případně je obohatit o prvky náhody, abychom předešli úplnému upřednostnění fyzické kondice, čímž bychom diskvalifikovali některé děti ze hry. Takovým způsobem žáci nejenže získají hlubší porozumění historickému vývoji lyžování, ale především zažijí zábavné pedagogicky hodnotné chvíle, které podporují jejich fyzickou aktivitu a skupinovou spolupráci.
Lyže se pravděpodobně začaly používat již ve střední době kamenné, tedy mezi 8 000 a 4 000 lety př. n. l., kdy různé etnické skupiny nezávisle objevily jejich výhody jako lokomočního prostředku v zimních podmínkách. Vývoj lyží souvisel se změnou způsobu obživy lidí na loveckou specializaci. Tento způsob obživy vyžadoval zdokonalování dopravních prostředků, jako byly kolo, člun a právě lyže.
Existují teorie, že lyže mohly být využívány již v paleolitu. S postupným oteplováním planety a ústupem ledovců se lyže šířily po celé Evropě a Asii. Tento vývoj byl podmíněn vznikem sněžnic, které zvyšovaly plochu pod chodidlem a zamezovaly boření do sněhu, čímž usnadňovaly pohyb na zasněženém terénu. První sněžnice byly vyrobeny z kůže, slámy a dřeva a postupně se zdokonalovaly, až vznikly první lyže.
V průběhu druhé poloviny 19. století začala jízda na lyžích ve skandinávských zemích získávat charakter skutečného sportu v moderním smyslu. Původní využití lyží jako prostředku dopravy, lovu a válečných operací postupně ustupovalo a stalo se součástí lidové zábavy, která se následně přeměnila v organizovaný sport. Technika lyžování se rychle zdokonalovala a lyžařské vybavení se adaptovalo na stále rostoucí nároky, což vedlo k popularizaci tohoto sportu.
První zmínky o lyžařských závodech pocházejí z Norska roku 1767, kdy se konaly soutěže kombinující běh, slalom a skok na lyžích. Skutečně přelomovým závodem byl ten v norském Tromsø v roce 1843, který představuje první oficiální závod v běhu na lyžích. Vítězem se stal závodník laponského původu s časem 29 minut.
Mezinárodní rozšíření lyžování ovlivnila výzkumná expedice Fridtjofa Nansena na Grónsko. Tento polární badatel se na Grónsko vypravil za vědeckými účely a své zážitky popsal v knize „Na lyžích napříč Grónskem“, která získala velký ohlas po celé Evropě a významně přispěla k popularizaci lyžování jako sportu.
Běžecké lyžování prošlo v posledním století významnými změnami. Na počátku 20. století se lyže stále vyráběly s dřevěnou širokou skluznicí, která způsobovala značné tření. Technika běhu na lyžích se výrazně vyvinula, přičemž základní skluz v jednooporovém postavení zůstal charakteristickým prvkem klasické techniky.
Olympijské soutěže v roce 1924 přinesly zvýšení rychlosti a zavedení stejnostranného odrazu, známého jako pasgang. Technika skluzu po jedné lyži se začala prosazovat po roce 1946. Rok 1974 se stal zlomovým, když Pauli Sittonen při Dolomitském běhu použil kombinaci klasické techniky a jednostranného bruslení. O dva roky později Billy Koch zavedl oboustranné bruslení, což vedlo k rozvoji nové disciplíny – scatingu.
Rychlost běžeckého lyžování vzrostla z 3,8 m/s ve 30. letech na 7 m/s v roce 2010 díky mnoha faktorům, včetně zdokonalení lyžařského vybavení, popularizace sportu a pokroku ve strojírenství.
Na území Česka se první lyže pravděpodobně objevily v Krkonoších v roce 1880, kdy bratři Krausové dorazili na Petrovou boudu na lyžích zakoupených od kapitána norské lodi. Postupně se lyže objevovaly i jinde, například na Moravě, kde učitel Houdek po tři roky dojížděl do školy na lyžích.
Mezi významné osobnosti českého lyžování patří Josef Rössler-Ořovský a Jan Buchar. Rössler-Ořovský založil v roce 1887 v Praze první lyžařský kroužek, který se později přejmenoval na Český ski klub, první klub svého druhu mimo Skandinávii. Jan Buchar, ředitel školy v Dolních Štěpanicích, kde se později vyráběly klasické lyže „jasanky“, založil druhý lyžařský klub v Jilemnici a zasloužil se o první školní lyžařský výcvik.
První závody se konaly roku 1895 v Jilemnici a o dva roky později se v Dolních Štěpanicích uskutečnily první mezinárodní závody. Lyžování se postupně stalo populární rekreační aktivitou a významným sportem, který dnes přitahuje vrcholové sportovce na prestižní soutěže a olympijské hry.
Základní úkol vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, kam patří tělesná výchova, je komplexní rozvoj pohybového vzdělání. Tento rozvoj zahrnuje zařazování pohybových aktivit žáka v jeho volném čase, což napomáhá zlepšení fyzického zdraví, psychické pohody a kvality života. Cílem je vybudování návyků pro udržování fyzické kondice. Dlouhodobé lyžařské kurzy jsou jedinečnou příležitostí působit na žáky pozitivně a představovat jim pohyb jako zábavnou činnost zlepšující kvalitu života. Takové aktivity mohou vést i k cílevědomosti, neboť výsledky jsou viditelné již za několik měsíců.
Výživa a stravovací návyky jsou klíčovými faktory ovlivňujícími délku a kvalitu života. Stejně důležitá je fyzická aktivita, která působí jako prevence mnoha civilizačních chorob. Pohyb je přirozenou součástí lidského života a základní fyziologickou potřebou člověka. Ačkoli nedostatek pohybu nepociťujeme tak intenzivně jako hlad či žízeň, je nezbytný pro správný vývoj a funkci lidských orgánů.
Tělesná aktivita je základním kamenem zdravého životního stylu. Ovlivňuje rizikové faktory kardiovaskulárních a dalších onemocnění, jako je procento tělesného tuku, hustota kostí, citlivost na inzulin, vysoký krevní tlak a hladina krevních lipidů. Nedostatek pohybu urychluje procesy stárnutí a zhoršuje celkový zdravotní stav, zatímco dostatek pohybu a cílený trénink působí proti rizikovým faktorům a pomáhá zpomalit stárnutí.
Pohyb lze rozdělit na aerobní a anaerobní aktivity. Aerobní aktivity, jako běh, cyklistika a běžecké lyžování, trvají delší dobu a nedochází u nich k deficitu kyslíku. Anaerobní aktivity, jako posilování, sprint nebo vzpírání, vedou k kyslíkovému dluhu a vyčerpání zásob ATP a glykogenu. Oba typy mají své místo v tréninku. Aerobní aktivity podporují kardiovaskulární systém, zatímco silové aktivity jsou klíčové pro zdravý vývoj kostí a svalů a snižují riziko zlomenin a úrazů.
Biomechanika je oborem, který zkoumá pohyb člověka a interakce sil působících na naše tělo. Jako učitelé tělesné výchovy můžeme využít základní znalosti z biomechaniky, abychom žákům poskytli hlubší porozumění tomu, jak a proč se naše tělo pohybuje tak, jak se pohybuje. Tento interdisciplinární obor kombinuje mechaniku, matematiku, fyziku, biologii a chemii, a v kontextu běžeckého lyžování může výrazně zvýšit efektivitu pohybu.
Lidský pohyb vzniká interakcí těla s okolním prostředím a podléhá přírodním zákonům mechaniky. Při výuce běžeckého lyžování je důležité, aby žáci pochopili, jak tyto zákony fungují. Pohyb je výsledkem činnosti kosterně-svalového aparátu, který vyvíjí sílu, a zároveň je ovlivňován vnějšími silami, jako je tíhová síla, tření a aerodynamické síly. Například odraz z plochy lyže je základním prvkem klasického lyžování. Tento odraz je klíčový pro efektivní pohyb. Žákům například můžeme názorně ukázat, jak důležitý je úhel odrazu a jak souvisí se třením lyže nebo jak důležitý je balanc při skluzu a jak ovlivňuje efektivitu pohybu.
Rozklad sil při odrazu z plochy lyže. Zdroj: Gnad a Psotová (2005)
Při výuce běžeckého lyžování můžete demonstrovat interakci vnitřních a vnějších sil na konkrétních příkladech. Například v situaci, kdy se lyžař odrazí od země, působí svalovou silou, na kterou zem reaguje opačnou silou. Tento princip akce a reakce je základem pro pochopení, jak dosáhnout efektivního dopředného pohybu. Žáky tak můžeme povzbuzovat, aby se neustále zdokonalovali a aby si uvědomovali, jak různé faktory, jako je úhel odrazu a charakteristika sněhu, ovlivňují samotné provedení pohybu.
Biomechaniku můžeme využívat jako nástroj k lepšímu pochopení pohybu, které může vést k rychlejšímu učení a tím pádem k větší radosti z pohybu.
Efektivní výuka běžeckého lyžování: Klíčová doporučení
Příprava na lyžařský kurz by měla zahrnovat nejen zlepšení fyzické kondice, ale i mentální přípravu žáků na zátěž. Učitelé doporučují rozdělit děti do skupin podle výkonnosti, což umožní individuální tempo a předejde vyčerpání či frustraci.
Důležitou součástí je také správná volba vybavení. Šupinkové lyže, nenáročné na údržbu, jsou vhodnou volbou, protože eliminují nutnost častého mazání a usnadňují odraz i v proměnlivých podmínkách. Pokud škola vlastní vybavení, které může zapůjčit, zpřístupní kurz i dětem z nízkopříjmových rodin a sníží celkové náklady.
Hry ve výuce zvyšují motivaci a podporují týmovou spolupráci. Žáci díky nim nevnímají pohyb jako námahu, ale jako prostředek k dosažení cíle. Kombinace kvalitní přípravy, dostupného vybavení a herních aktivit může výrazně přispět k úspěšnosti výuky běžeckého lyžování a zároveň vytvořit pozitivní zážitek, který děti motivuje k dalším sportovním aktivitám.